
„Písničky na The Blood jsou odpovědí, lékem na nemoci. Mám rád význam Kristovy krve jako něčeho, co nás posiluje, doslova nás může změnit. Vím, že mě změnila a Bůh mi dal druhou šanci. Mohu beze strachu žít plnohodnotný život,“ říká o svém novém albu Kevin Max – zpěvák, básník, herec a spisovatel. O tom, proč album vyšlo 26. prosince, v den připomínky prvního křesťanského mučedníka (Štěpána), sice nehovoří, jistou spojitost zde ale můžeme také nalézt. Jsou to skladby o těžkostech života, odevzdání se Bohu a naději v ježíšově krvi. Písně, které Kevin na album vybral, nejsou (kromě One Way, One Blood) jeho autorskými počiny, ale jedná se o předělávky starých gospelových skladeb. Na albu mu pak sekunduje celá plejáda zpěváků a zpěvaček. Zcela zásadní otázkou pro posluchače tedy je, v čem se toto album liší od desítek jiných výběrů nejlepších gospelových písniček.
Fakt, který rozhodně musíme vzít na vědomí ještě předtím, než si CD vůbec pustíme, je ten, že je to nové album provařených hitů. Každá písnička byla už předtím nahraná a nazpívaná několika desítkami jiných umělců. Vezměme si například nejkratší skladbu, úvodní Old Rugged Cross, u nás známou jako píseň Hrubý kříž. Tento „kostelní megahit“ napsal v roce 1912 George Bennard a nazpívali ji ve svých verzích mj. Willie Nelson, Johnny Cash, Elvis Presley či Mahalia Jackson. Co jméno, to velikán. A to platí i pro ostatní skladby. Je tedy místy docela obtížné nesrovnávat aktuální píseň s jinými verzemi. A abych byl zcela upřímný, k některým jiným verzím mám lepší vztah. Když budeme srovnávat toto album v kontextu s tvorbou Kevina Maxe a jeho předešlými počiny (několika coververzí se už předtím také na svých deskách dopustil), troufám si říci, že se jedná dokonce o slabší počin. Natočil už prostě lepší desky. Nic z výše uvedeného ale naprosto nic neznamená v kontextu současné křesťanské hudební scény, kde patří deska The Blood bezesporu k tomu nejlepšímu, co letos vyšlo. Kevin Max opět hravě strká do kapsy většinu podobné produkce a dokazuje, že umí pracovat nejen se svým hlasem, ale má cit i pro dobré spolupracovníky. Podívejme se na písničky:
Old Rugged Cross - George Bennard
Kevin zde zpívá netradičně s poměrně hluboko usazeným hlasem, jen v doprovodu kytary a dobra. Písnička byla opatřena patinou staré praskající desky (nebo rádia) a přechází plynule v další skladbu.
The Cross - Prince
Zajímavá předělávka natočená společně s členy dcTalk, kteří se tak opět sešli po více než 7 letech v jednom studiu. Píseň má charakteristický rukopis tohoto superbandu, má gradaci i styl, vtipným ozvláštněním je užití sitáru.
Run For A Long Time – Bill Landford
První singl z alba. Objevuje se zde první host, finalista soutěže American Idol, Chris Sligth. Bohužel se jedná spíše o průměrnou písničku, kterou nezachrání ani dechový orchestr a bublající basová linka.
Trouble Of The World – Mahalia Jackson
Skladba, kde si Kevin zazpíval sbory sám se sebou a zní kupodivu to velmi zajímavě. Klavír, klarinet, trumpeta a Hammond B-3 nedávají jakoukoli šanci, aby píseň vyzněla nepatřičně.
I Know His Blood Can Make Me Whole – Willie Johnson
Velmi svěží verze slavné bluesové skladby od slepého kytaristy. Atmosféra písničky nechává nahlédnout do doby osidlování Ameriky. Už vidím ty nekonečné planiny a železniční prospektory. V závěru písně je použitý dnes již neslýchaný fade-out!
Up Above My Head (I Hear Music In The Air) - Rosetta Tharpe
Zde se do rozverné countryovky přidali Amy Grant a Vince Gill. Písnička vám proletí uchem ani nevíte jak. Přesto docela zábavné, zvlášť pokud si to máte s kým zpívat.
They Won’t Go When I Go – Stevie Wonder
Bezesporu jeden z vrcholů alba. Velmi uvěřitelná a intimní skladba.
The Blood Will Never Lose It’s Power - Andrae Crouch
Klavír a hammondky. Pomalá a procítěná písnička doprovázena v závěru typickými gospelovými sbory. Co dodat?
People Get Ready – Curtis Mayfield
Zde jako host zpívá Erica Campbell (Mary Mary). Vzhledem k tomu, že tato skladba je asi neprovařenejší a nejvíce předělávaná, není to ve výsledku nic extra a jiní se už blýskli lépe. Přesto stále velmi silný moment alba.
One Blood – Kevin Max
Na závěr přichází autorská píseň v podobě duetu s Joanne Cash. Jedná se v podstatě o čistokrevné country!
I přes široký žánrový záběr je album The Blood konzistetní a nemá výrazně slabší místo. Všichni hosté zde podávají slušné pěvecké výkony a hudební stránce taky není příliš co vytknout. Starým písním byl vdechnut nový život a jistá dávka sentimentu v hudební formě zde není vůbec ke škodě. Kevin Max zpívá soul, blues a country s elegancí a přehledem.
Otázka dalšího hudebního směřování tohoto nadaného umělce je vzhledem k jeho schopnostem a zájmům obtížně předvídatelná. To co víme je to, že v současné době je plně zaměstnán filmem The Imposter, který se začíná natáčet v lednu 2008. Kevin Max zde ztvární hlavní roli zpěváka fiktivní populární kapely a bude to kritický pohled do zákulisí současného křesťanského hudebního businessu v Americe. Poté má v plánu napsat knihu pro děti.
Hodnocení: 




4 Komentářů pro "Kevin Max: The Blood"
No nevím, pro mě to nebylo ani nadšení ani zklamání. Je to čistě subjektivní záležitost. Což o to muzikant je dobrý, alespon u něj nečekám takovou klišovitost, jakou letos chystají Pillar.
Zjistil jsem (během dovolené po náročném roce 2007 ), že Musicmix už není na blogu, ale na novejch stránkách.
Mám dotaz: Můžu tam taky publikovat? Je to nějak přístupný? A pokud ano, tak jak?
Protože jsem občas něco hodil na Musicmix blog, taxem mysle, že bych i na tomhle
webu publikoval občas nějakou christian music archeologickou raritu.
Díky za odpověď a přeju požehnaný nový rok 2008.
to heart….: Myslis, ze to moze Pillar az tak pohnojit ako to posledne pohnojili Kids In The Way??? Inak „Pillaru“ sa uz podarilo uniknut na net, takze da sa pri troske stastia najst….
a ku kmaxovi…. spevak je vinikajuci, ale tento albumik ma moc neoslovil…. skor tie starsie…
Kevin Max je pro mne zajimavy typek se kterym se nedokazu porad popasovat. Neznam dukladne jeho hudebni historii, ale jeho deska The Blood mne zaujala hned ze dvou duvodu.
Zaprve pokus nazpivat stare gospely v modernm havu neni zadnou inovaci v hudebnim svete a je vylozene na interpretovi, jak to pojme, kolik sebe do toho vlozi, s cim novym prijde. v teto veci mi deska The Blood pripada tak nekde v puli cesty. na jednu stranu jsou tam kousky jakop treba hned prvni Old rugged cross – jak pise DJ, snazil se tam dat tu patinu a autenticnost tim zkreslenim a praskanim, ale na druhou stranu pouzil akordy, ktere se tam dle meho nazoru stylove naprosto nehodi. Vzhledem k tomu, ze se cela pisnicka pohybuje jen na plose male kadence v E dur, ocekaval bych respektovani bluesove dvanactky a jejich dobovych nalezitosti, coz naprosto setrel pouzitim akordu A2 a a H2 coz me v usich dost zamrzelo. skoda, rekl jsem si, autenticno v haji. naproti tomu hned dalsi pisnicka The cross s ni totalne az brutalne kontrastuje modernim pojetim, zvukem odlehcenosti a presto nalehavosti. a prave tyto zlomove kontrasty jsou tim, co mi na desce uplne nesedi. tezko rict, ze by deska byla kompaktni, na mne tak moc nepusobi.
druha vec, ktera mne oslovila i iritovala zaroven, je Kevinuv zpev. v moderne pojatych boybandovych pisnickach je doma, ale ve chvili kdy zpiva jakoze ten tradicni gospel…. hmmm, nechci jeho zpev posuzovat, rozhodne nezpivam lip, ale Kevin pusobi, ze ma jen jednu hlasovou polohu a to tu ucesanou, sladkou, vycistenou… v gospelu bych ale ocekaval trochu vice chlupu, emoci, vypjeti, proste zvalst od kovboje jeho razeni bych chtel v muzice vice kouli
shrnu-li dojmy z The Blood, je to docela dobry pocin, hudebne i zajimavy a vtipny, jen misty dost impotentne nazpivany.
Ohm
Zanechat komentář.