Mladá indie/rocková kapela Foreign Oren z Dallasu to neměla v minulém roce vůbec lehké. Popisují to takto: „Mohli jste se dočíst, že loď narazila na ledovec. Jeli jsme příliš rychle a přišlo to odnikud. Že prý to nikdo nepřežil, že? Mysleli jste si, že jsme mrtví. Čekal na nás ale záchranný člun. Pádlujeme mořem a máme v plánu setkat se s vámi na břehu. Vezeme vám zboží z dalekých krajů. Ani Titanic nás nezastaví.“ Co se stalo? Poté co kapela v roce 2006 podepsala smlouvu na debutové album u Simple/INO Records nakonec ze všeho z finančních důvodů sešlo. Navíc jim odešel zpěvák a kytarista v jedné osobě, takže kluci zůstali pouze v sestavě kytara-basa-bicí. Protože ale měli nahráno dost materiálu ještě z doby, kdy si jich všiml producent Peter Kipley, nakonec v prosinci 2007 album vyšlo ve vlastním nákladu (koupit si jej můžete za 14 dolarů včetně poštovného na stránkách kapely). A je dobře, že je venku.
Na Foreign Oren, ať už ten název znamená cokoliv, je vidět, že mají talent i už poměrně slušné koncertní zkušenosti. Hudba není prvoplánová, je vidět nadhled a cit, kterého se dostává některým kapelám až po několika letech společného hraní. Člověk by čekal, že tak mladí kluci budou řádit (ano, hráli s Family Force 5), ale většina písní na albu jsou zadumané, melancholické kytarovky. Neplatí to ale o první polovině alba, která obsahuje dynamickou otvíračku Indigo, energickou a zvukově vycizelovanou Break Me Slowly anebo Such Is Life s povedenými kytarami. Výtečný kytarový riff je také v předposlední All You Hold On To. Příjemným zpestřením a naladěním do klidnější polohy je balada Someone Better To Love zahraná pouze na akustickou kytarou a doplněná decentními smyčci nebo výtečně gradující a zároveň křehká Need You With Me. Další zaznamenání hodná je optimistická a s chutí zahraná Carousel anebo singlová Head Over Heels.
I když se na albu najdou písničky, které nejsou na první poslech ničím výjimečné, slabých míst je zde poskrovnu. A tak největší slabinou celé nahrávky je zaměnitelnost. Přece jen kapel podobného zaměření i zvuku je dnes nemálo. I přes to je Foreign Oren určitě jednou z nejlepších desek minulého roku. A pravidlo čím častěji to slyšíš, tím více se ti to líbí zde platí dvojnásob.
Pro fanoušky: The Send, Mainstay, The Afters, Keane
Hodnocení: 




1 Komentář pro "Foreign Oren"
Such is life se mi celkem líbí, velice povedený zvuk mi to připomíná pár jiných věcí (viz. recenze) a ani se nejedná o nejvýraznější CD roku, ale budu ho mít rád.
Nejmilejší mi připadá Don’t let the monsters inside, pohádkový název a velice příjemný ženský vokál.
Zanechat komentář.