I v Kanadě se dá najít zajímavá hudba. Jasně, všichni známe Celine, Alanis či Bryana. Dokonce můžeme jmenovat i pár křesťanů, jako například Manafest, Thousand Foot Krutch anebo Starfield. A teď zde máme nové jméno: Newworldson! Abychom byli spravedliví, tahle kapela má již za sebou desku Roots Revolution z roku 2006, teprve ale Salvation Station bylo dopřáno díky InPop Records dostatek publicity. Synové z nového světa natočili své druhé album, na kterém se vrací ke kořenům gospelu, funku a jazzu. Jasně, to už jsme zde slyšeli tisíckrát, namítnete možná. Tihle mladí pánové na to jdou ale od lesa, a tak se nechávají inspirovat moderními hudebními postupy jako například beatboxem. A to už zní přece jen o něco zajímavěji.

Kapela hraje v nástrojovém obsazení kontrabas, bicí, elektrická kytara a piano/hammondky. O zpěv a různé další zvukové taškařice se stará Joel Parisien, který disponuje poměrně zajímavým hlasem. Už od prvních tónů je jasné, že se jedná o zkušené hudebníky, kteří ví co a jak. Vše je zahráno poctivě, nečekejte ale mnohovrstevnatou postprodukci, kluci ctí styl a obejdou se bez elektronických serepetiček. Když bych měl Newworldson k někomu přirovnat, napadá mě, že tahle kapela zní a hraje jako dědečkové od Mute Math, kteří v životě neslyšeli o počítači. Při poslechu písniček na vás dýchne závan nostalgie, zároveň je zde ale stále dostatečné množství mladé drzosti a invence. Skladby se většinou drží ověřených schémat, které jsou pak ozvláštněny třeba oním výše zmiňovaným beatboxem a dalšími legráckami. Ostatně to si můžete sami poslechnout na profilu kapely na MySpace.

Přes veskrze pozitivní dojem z desky mám ale pocit, že tomu něco chybí. Písně jsou sice pěkné, ale jsou (zcela subjektivně) příliš cítit studiem. Myslím, že téhle kapele by více slušela živá nahrávka. Podle toho, co jsem měl možnost vidět na internetu, by to mohlo být o dost zajímavější. Ale stejně i tak je to osvěžující a velmi zajímavé dílko, které doporučuji vaší pozornosti.

Hodnocení: