Britský DJ Andy Hunter vydává v těchto dnech nové album, nazvané Colour (barevný). Z lednového rozhovoru pro Tastyfresh (vynikající online magazín zabývající se křesťansky orientovanou DJ kulturou) bylo jasné, že se tato nahrávka bude od těch předchozích dost lišit. A opravdu, pokud znáte předchozí Andyho počiny Exodus a Life, budete velmi překvapeni. Deska Colour je totiž z velké části spíše chill-outovou (!) klubovou nahrávkou a je taky více než zřejmé, že skladby mají více písničkovou strukturu.

Když jsem album slyšel poprvé, vybavilo se mi ono známé pořekadlo o ševci a kopytu. Není zde již tolik rychlých rytmických a dynamických techno kousků, které byly odjakživa Andyho silnou stránkou. V podstatě jedinými „typicky znějícími“ skladbami jsou System Error a Out Of Control.

Andy Hunter projevil touhu více pracovat s texty a uslyšíme jej zde i zpívat (!). Musím uznat, že na DJe odvážný krok. Ale nenechme se zmýlit, není to ojedinělý případ. Například i původně remixér DJ Maj natočil solidní hiphopovou taškařici Boogiroot. Když dva dělají totéž není to ale totéž, říká zase jiná poučka. Osobně bych byl totiž raději, kdyby zde nebylo tolik zpívání. Ne že by vokály byly špatné, ale u většiny skladeb se zpěvem jsem měl spíše pocit, že poslouchám nějaký remix, ne původní skladbu. Písničkové skladby jako např. Technicolour nebo Together jsou díky zpěvu spíše ve stylu lacinějšího disco-popu. Světlou výjimkou je píseň Fade, kterou zpívá hostující Cathy Burton. Díky jejímu zpěvu a jemnému smyčcovému podkresu zde máme klidnou baladu o Boží přítomnosti v našem životě.

Co musím na albu ocenit, je aranžerský um a producentská práce. Po zvukové stránce se zde nedá téměř nic vytknout. Přibylo také více nejrůznějších ambientních zvuků, Andy častěji pracuje s dynamikou a vrstevnatými kompozicemi. Hodně skladeb má spíše filmový charakter. Vůbec bych se nedivil, kdyby filmoví producenti sáhli po skladbách jako Sound Pollution, Miracle nebo Sapphire.

Výsledek je nakonec docela rozpačitý a ne zcela jednoznačný. Máme zde zvukově bohaté klidnější skladby odrážející styly electro a ambient, pak pár písniček ve stylu disco a nakonec tři rychlé kousky na rotoped či spinning (nejlepší je na to poslední sedmiminutovka You). Od každého něco, ale ničeho tolik, abyste o tom měli jasno. Tohle měly být dvě desky.

P.S. Určitě si nenechte ujít Andy Huntera naživo v sobotu 10. května na libereckém J-Festu!

Hodnocení: