Křesťan bylo původně hanlivé označení členů jakési pseudožidovské sekty, která se začala rozmáhat na začátku našeho letopočtu. Díky souhře zvláštních a těžko vysvětlitelných okolností se tento náboženský proud udržel dva tisíce let. Jesus Freak (blázen pro Ježíše) byl hanlivý výraz, kterým byli v 60. a 70. letech v USA častováni křesťani, rozdávající evangelizační traktáty v ulicích. V roce 1995 vyšlo jakési album se stejně nelichotivým názvem Jesus Freak – toto album však změnilo hudební svět a křesťanská kapela DC Talk prolomila bariéru mezi křesťanskou a sekulární hudbou. Najednou si „Jesus Freak“ začaly říkat tisíce mladých lidí po celém světě. Dnes odpoledne jsem hovořil s bláznem pro Ježíše. Na druhé straně telefonní linky byl totiž Kevin Max.

Ahoj Kevine! Moje první otázka je více o zeměpisu než o muzice. Víš něco o České republice? Jako kde zhruba leží – Evropa, Asie, Afrika…

(smích) … jasně, vím, že je v Evropě … (smích) … já jsem dokonce byl párkrát v Praze.

Vážně!?

Jo, vlastně jsem tudy párkrát projížděl sám autem a myslím, že je to opravdu nádherná země. Jasně, že bych rád přijel a odehrál nějaké koncerty.

Kdy jsi byl v Praze?

To bylo asi před dvěma lety a také ještě o něco dřív. Vlastně jsem napsal písničku, která je na albu The Imposter (2004), o dívce, kterou jsem potkal v Československu. Je to docela legrační – tuhle písničku jsem napsal, když jsem na ní čekal na Václavském náměstí v Praze. No – nikdy jsem tam nezpíval „Československo“ poněvadž to je na písničku moc dlouhé. Ta písnička se jmenuje STAY.

(pozn.: Nutno říci, že po této odpovědi jsem byl trochu na větvi)
Co člověk musí udělat pro to, aby se stal křesťanským umělcem, který ovlivní generaci po celém světě, jako se to povedlo tobě?

No, asi být v pravém čase na pravém místě. Hudba hovoří sama za sebe. Když jsme byli DC Talk, tak nikdo nic takového jako my nehrál – a myslím, že proto tam byl ten vliv. Já jsem na to samozřejmě absolutně hrdý a užili jsme si spoustu zábavy – bylo to dobré…

Když srovnám to, co jste hráli s DC Talk s tvojí poslední deskou The Blood – řekl bych, že jsi prošel určitým kreativním posunem…

To je záměrně. Tohle (The Blood) je pro mne takový zvláštní projekt, něco jiného, než co obvykle dělám a hodně jsem chtěl vzít ty staré písně a představit je novému publiku.

Myslíš, že můžeš promluvit k mladé generaci skrze gospel a blues?

Gospel a blues je hudba, která vydláždila cestu rock’n’rollu a r’n’b. Takže kdokoliv, kdo nebere gospel, tomu uniká obrovský kus hudební historie.

Mimochodem – co vlastně posloucháš ty sám v současnosti?

Velmi alternativní hudbu. Jsem velmi vybíravý. Teď zrovna mám v iPODu kapelu „TV on the Radio“ a také se mi líbí kapela Black Angels z Texasu. Ale pořád jsem také velkým fanouškem těch známějších jako například Beatles, the Reed, taky Boba Dylana.

Když už mluvíme o těch známých – na tvém starším albu „Stereotype Be“ můžeme nalézt velmi zajímavá jména jako Adrian Belew nebo Tony Levin – jak ses vůbec dostal ke spolupráci s těmahle chlapíkama z kapely King Crimson?

Adrian vlastně přišel za mnou a nabídnul mi, že bude produkovat moje album. Vcelku jsme se spřátelili a tak Adrian přizval Tonyho. S Tonym to bylo skvělé – a já myslím, že je to možná nejlepší basák na světě. Taky jsme tam měli Matta Chamberlaina, který hrál na bicí – takže to byl opravdu dobrý team.

Další otázka je také trochu nehudební. Ty a tvoje rodina jste zapojeni v charitativní organizaci Mission of Mercy a plánujete jet do Afriky – jak vaše plány pokračují?

Chtěli bychom jet do Afriky později tento rok. Rádi bychom navštívili několik různých míst – jistě se více budete moci dovědět na mojí webovské stránce. Také spolupracujeme s organizací Mocca Club, což je další organizace, které pracuje v Africe. Chceme pomáhat, kde můžeme a být u toho, možná přizvat další lidi. Afrika jistě není jediná oblast, která potřebuje pomoci. A jestli budu moci nějakým způsobem pomáhat, tak to udělám – a to je také, co se mi líbí na Mission of Mercy.

Představ si, že by ses stěhoval do nového města a mohl si vybrat mezi tím chodit do sboru typu Hillsong anebo do malého, tichého konzervativního kostela – kam bys šel?

Šel bych do jeskyně. Četl bych si Bibli, mluvil s Bohem v jeskyni a byl bych strašně šťastnej!

Rád bych ti položil další otázku. Předem se za ní musím omluvit, protože se tě na tohle už určitě ptali asi tak tisíckrát – ale já se prostě musím zeptat. DC Talk – jaké jsou možnosti, že se dáte dohromady, pojedete spolu na turné anebo natočíte nějaké písničky?

Já si myslím, že to je velmi pravděpodobné. Nejsem si jist, kdy – ale garantuju, že se to stane. Vím, že nějaká koncertní šňůra s DC Talk je prostě nevyhnutelná. Mám za to, že všichni z nás si myslí, že bychom to měli udělat pro fanoušky, pro lidi, kteří by nás rádi slyšeli – a taky myslím, že by to bylo dobré i pro naše rodiny. Myslím, že se to prostě stane. A Praha by určitě měla být jedním z míst, kde bychom hráli, protože my jsme se opravdu nikdy nesnažili hrát ve východní Evropě a to je mě osobně líto. Já jsem fanoušek východní Evropy a hodně jsem to tady procestoval. Cítím, že je to něco, co jsme opomenuli.

Tak to by bylo úžasné…

Kde myslíš, že bychom v Československu – v České republice měli hrát? Kam bychom měli jít?

To je úplně jedno. (pozn.: v této fázi jsem byl už absolutně na větvi – což pouze ilustruje fakt, že se naše role v interview otočily To je jedno. Kam přijedete, tam přijdou lidi. A určitě nejenom lidi z Čech a Slovenska, ale možná i z Polska, Ukrajiny, Maďarska…

Já jsem hrál v Polsku, hrál jsem v Maďarsku, nehrál jsem v Rusku a v Česku. A myslím, že bychom se měli zaměřit na Česko, protože to mi zní nejlépe.

Tak to by bylo úžasné… (pozn.: tep 130, hladina Adrenalinu, Endorfinu a bůhvíčehoještě neměřitelná, možnosti komunikace silně omezeny)

Díky kámo za rozhovor.

Taky díky za rozhovor, ať ti Bůh žehná – a jestli budete hrát v Praze, no tak to z toho asi budou fanoušci v nebi…

Tak za tím půjdeme. A možná třeba ještě jako sólo koncert. Budu chtít po společnosti, která mne zastupuje v Evropě, aby mi dohodli co nejvíc koncertů.

Tak díky za interview.

Díky a měj krásný den.

S Kevinem Maxem hovořil Tomáš Polívka (hudební vydavatelství ROSA)