Po prvním albu Breakout (2006) přichází kluci z Electralyte s druhou deskou s názvem Scratch Beneath The Surface. Tři muzikanti z Chelmsfordu nedávno přibrali ještě dalšího kytaristu (Dave Griffiths) a připravili si na nás další dávku britského rocku. A že to nejsou žádná béčka, dokazuje například fakt, že s Delirious? v roce 2007 odjezdili Omnisonic tour.

Skupina vznikla v roce 2004, když se Paul Leverett (basa, původně nezávislý hudební producent a zvukař) a Matt Leeder (zpěv, kytara, bývalý pracovník charity) dali dohromady s bubeníkem Jonem Mitsonem (předchozí zaměstnání neznámé) a rozhodli se jít „do toho“ naplno.

Název skupiny je vlastně upravené slovo electrolyte (elektrolyt), aby ho bylo možné snadněji vygooglit. Více o tom řekl Paul v jednom rozhovoru: „Jednou jsme četli, co znamená slovo ‘elektrolyt’ a bylo tam něco jako ‘elektrolyt je látka, která se při rozpouštění přeměňuje na volné ionty a tak vytváří elektřinu’. Elektrolyt je to, co dává bateriím energii. Elektrolyt můžeme dokonce najít i v lidském těle – protéká kolem našeho krevního oběhu, bez něho bychom dlouho nepřežili… Přišlo nám, že jsme vlastně elektrolytu podobní – proudíme kolem měst, v nichž žijeme, kolem našich přátel a našich rodin. Uvědomili jsme si, že to celkem dobře vystihuje to, co znamená být křesťan. Po drobné pravopisné úpravě (aby nás lidé mohli rychle a jednoduše najít na Googlu) vznikl název Electralyte!“

Oproti skladbám z předchozí desky Breakdown (některé písně si můžete poslechnout na myspace) jsou ty z Scratch Beneath The Surface uhlazenější. První co, mne při poslechu alba zaujalo, byl Mattův zpěv, který příjemně dominuje ve všech písních a nikdy se neztratí mezi ostatními nástroji. Sice jsem napsal, že zvuk je uhlazenější, ale přesto je znát, že kluci hrajou s obrovským nadšením a energií (že by elektrická?). Další věc, která mne příjemně potěšila, je to, že přestože v některých písních slyšíme smyčce (např. Stardust), kluci použili i dechy, což je rozhodně příjemná změna oproti protěžování housloidních nástrojů. Aranže nejsou přespříliš komplikované a celkově album „dýchá“ a má dynamiku.

Na desce nalezneme celkem 12 písní. První je živelná Again Again, následovaná Tall Stories se začátkem ve stylu MuteMath. Osobně se mi nejvíce líbí páta stopa v pořadí s názvem Stardust. Zde zaplesají milovníci skupin Coldplay a Keane. Proč? Představte si to nejlepší z těchto dvou skupin a udělejte z toho jednu. Hudebně asi nejpodivnější píseň na albu má zároveň i nejpodivnější název „Spider & Flies“ (Pavouci a mouchy), která mluví o tom, že každý z nás se musí vypořádávat s pokušením. I ostatní písně na albu mají něco do sebe (např. Lets Get Married s pěkným klavírem), ale to už budete muset zjistit sami.

Scratch Beneath The Surface zní jednotně, vyzrále a neotřele zvláště díky zajímavým sólům na trubku. Přestože na poprvé zní nevýrazně, i při několikátém poslechu jsem našel něco nového a zajímavého. Velmi se mi líbí výkon basáka s jednoduchými a přesto nápaditými riffy. Deska nemá žádné slabé místo a příjemně plyne od začátku až dokonce. Album doporučuju všem Delirious?, Coldplay, Keane, Onehounredhours a Mutemath fanouškům.

Hodnocení:

Rozhovor s Paule Leverettem http://www.christiantoday.com/article/interview.with.electralyte/5945.htm

Oficiální stránky skupiny http://www.electralyte.net/

MySpace profil http://www.myspace.com/electralyte