Texas je nejen někdejším rejdištěm kovbojů, ale kolem roku 2005 se zde na krátký čas vynořil projekt Terminal se svým prvním, a také navždy posledním, CD How The Lonely Keep. Velmi příjemný zvuk, všudypřítomný, ale nikoliv rušivý falzet, zajímavé aranže i melodické pasáže, které se prolínají s neúnavnou (pro posluchače) rytmikou. Po odloučení zpěváka a textaře, bych rozhodně nečekal, že se bývalí členové opět spojí v celek, jakým je Oh, Sleeper a vytvoří tak zajímavou hudební záležitost.

When I Am God (23. 10. 2007) není deska na první, dokonce ani na druhý nebo třetí poslech. Pro člověka který nemá trpělivost a čas poslechnout a ocenit to, o co se hudebníci snažili, bude naprostým zklamáním, kdy skladby zaniknou jedna mezi druhou v domnění, že jsou všechny stejné. Naopak s odstupem času budete nabývat dojmu, že jsou čím dál víc vyhraněné.

Zvuk je současný a produkčně velmi dobře zvládnutý, křišťálově čistý. Bicí mají jasné kontury (virbl/šroťák je naprosto úžasně nazvučený), které podtrhávají libovolnou vrstvu, ať už jde o melodické nebo rytmické party kytar a hlasu. Skrze celé album vnímám propracovanost, která nepřebíjí, ale naopak čerpá z emocionální naléhavosti témat a vůbec celého hlasového projevu. Dizonanční hrátky jsou patrné v základu i kytarových sólech, jedná se vlastně o zdokonalení toho co předvádí v méně uhlazené formě Norma Jean nebo The Chariot. Ale umí i zpomalit a překvapit zajímavým harmonickým/melodickým nápadem, aby si hudebníci i posluchač mohli vydechnout od rychlých přechodů z rytmického „řezání“ do velice zajímavých, krátkých sólových výletů. Jedná se vlastně o velice osobitý kabátek pro tvrdší odnož post core žánru.

Úplně mě nadchlo atmosferické zpracování. I když s ozvěnou nic nepřehání, celé nazvučení se jakoby vznáší v prostoru. Nejvíc jsem to pocítil během pomalejších sólových částí. Např.: asi v polovině We Are The Archers. V žádné pomalé ani rychlejší části skladby neztrácí „nit“(např. polovina Charlatan Host), vše na sebe dokonale navazuje, ale i přesto má člověk pocit, že se místy jedná dobrou improvizaci. Textově je album „velmi intenzivní“, nejedná se o žádné „cheesy“ teenagerovské exprese, ale o výraz pádu a odpuštění, boje a výzev k němu.

We Are The Archers

What a cunning foe we’ve met! / Jak vychytralého nepřítele jsme potkali
Our horizons pushed pages away to a new fight, / Naše vyhlídky přeskočily stránky k novému boji
A new method, new plan. But how do I train? / Nový způsob, nový plán, ale jak se mám připravit?
How do you ready a child for war? / Jak připravíš dítě na válku?
Oh what a cunning foe we’ve met! / Jak vychytralého nepřítele jsme potkali
The Captain, what will He send? / Velitel, co pošle?
I know He will send, but what will be sent? / Vím, že s něčím příjde, ale s čím?
I can feel a slip. A buzzard scrapes nearby… / Cítím jeho pohyb, a krkavec se šourá opodál
As I atop this hill stand and scream, / Jak stoupám na tuto horu, zastavuju se a křičím
It’s all I can do to control my gaze /  Je to jediné čím se udržím v pozoru
From the curiosity of seeing myself as prey. / Před zvědavostí vidět sebe jako kořist

And then I heard an armored march / A pak jsem uslyšel pochod ozbrojenců
I heard an armored march that shook the trees / Uslyšel jsem pochod který otřásal stromy
Bows bent as they sang, „We are the archers!“ / napínaje luky zpívali, My jsme lučišníci!

Nejlepším textovým zážitkem pro mě zůstává Charlatan’s Host, ale to už nechám jen na vašem poslechu. Řada muzikantů se ze své hudby snaží udělat něco víc, podat malinko upravenou verzi toho, jaký svět opravdu je. When I Am God je album zasazené do reálného světa, mnohdy precizně syrové, ale i v jeho temných zákoutích lze nalézt naději.

Hodnocení: ★★★★½