Kapela R.E.J. přichází v začátku roku 2009 se svým debutovým EP Vzlétnout výš. Má s ním slušnou šanci překonat stigma českých „chváličských kapel“ a oslovit tak širší základnu posluchačů. Kam se tedy na našem hudebním poli R.E.J. vydal? Pro ty z vás, kteří čekají vybroušený studiový zvuk a precizní producentskou práci možná CD přinese více zklamání než radosti. Ale uchvátit posluchače slušivým kabátkem rozhodně nebylo cílem. Jedná se spíše o velice dobrý závdavek věcí budoucích, a vnímám ji jako kvalitní ukázku současné práce a tvorby.
Všechny nástroje jsou nahrány „najednou“, což můžeme přirovnat k nahrávce živého koncertu bez posluchačů. Písně tak získávají lehce komorní, živý nádech. I přes omezený finanční základ – v kombinaci s časovou tísní – se klukům podařilo z krátké doby strávené ve studiu vytěžit maximum.
Vzlétnout výš, první skladba EP, se nese ve znamení chillout s lehkým funk refrénovým výletem. Vytkl bych snad jen občasnou nepřesnost nebo rytmickou nesladěnost v rychlejších částech skladby, kterou však přebíjí kvalitní text v duchu „moderního žalmu“. Hned za rohem čeká klubový experiment Smiluj se s phonebooth hábitem přetaženým přes frontmanův hlas.
Za vrchol celého alba považuji třetí píseň Doufám celým srdcem. Bez jakéhokoliv postranního významu se jedná o tzv. „rádiovku“. Celá stavba skladby – rytmicky s větší vahou převážně na první době a s uvolněním v refrénech – je příkladem chval, které u nás zatím chybí, a které v jiných obdobách předváděli např. Delirious?. Textově je to perfektní ukázka emotivní, pravdivé a upřímné chvály bez špetky nátlaku na posluchače. Dá se klidně poslouchat při práci nebo se můžete sami přidat. Chytlavou melodii si budete broukat často i bez vlastního vědomí. Věřím, že pokud bude tento styl hraní a skládání převažovat na další, snad už plnometrážní desce, nebudu cestu do obchodu zvažovat dvakrát.
Dalším překvapením je Nenech nás, falzetem prošitá, příjemná a nerušivá vlna pohody. Matoušův hlas je ale zároveň předností i achilovou patou skladby. Obecně zní u zpěváků falzet buď dobře nebo špatně. Ale v tomto případě, s trochou cviku a menší efektovou zátěží, se snad stane v příští hudební produkci příjemným obohacením.
Jedinou skladbu, kterou bych asi zcela vypustil, protože nezapadá do celkového obrazu, je píseň Svatý. Více než sbory mi vadí utahanost, kterou ještě více podtrhuje zvuk elektrické kytary, který na mě působí rušivým dojmem. A s romanticismem vlastním osmdesátým letům se občas nevinně připomenul s ještě zesíleným „halo“ efektem. Hudební část skladby spíše hlasový projev brzdí, i když své příznivce si asi najde.
A nakonec příjde Bonbón, ne však sladký špalek, ale spíš instrumentální improvizované pomalejší jazzy/dark funkaj zakončení.
Celkově desku hodnodím kladně jako velmi slibný začátek a hezký způsob, jak o sobě „dát vědět“. Kvalitní texty, hudební projev, který se nesnaží překonat skutečné schopnosti muzikantů a sugestivní hlas jsou důvody proč se – myslím oprávněně – těším na pokračování.
Pro zájemce ještě uvedu, že desku je možné pořídit za malý peníz přímo na stránkách kapely www.rej.name, stejně jako získat další informace.
Hodnocení: Hodnocení: 




Kapelu rej tvoří:
Matouš Čep: zpěv, akustická kytara;
Jakub Hlávka: elektrická kytara;
Korneliusz Walek: bicí;
Bogdan Walek: baskytara;
Markéta Žurková: zpěv, klávesy.
5 Komentářů pro "R.E.J.: Vzlétnout výš"
Možná je to jen můj dojem, ale v „Nenech nás“ mi ten zpěv zní trošku nepřirozeně, jako by to někdo přehnal s dolaďovacím efektem… jinak ale ukázky zní dobře.
Mě to připadá lepší než New Collection. Ani ne tak hudebně jako nápady, atmosférou i zvukem. Dobrá práce, jen tak dál!
To styler: přesně to jsem napsal: „Ale v tomto případě, s trochou cviku a menší efektovou zátěží, se snad stane v příští hudební produkci příjemným obohacením.“ Ale myslím, že příště to už bude lepší.
To mouka: Souhlasím. New Collection je zvukově nedotažený pokus ve stylu Dexter Freebish.
Musím se přidat do diskuze, rozvířit vody a poukázat jiný pohled na věc.
Když jsem CD skupiny r.e.j. slyšela poprvé, nebyla jsem z něj nadšená, unešená, ani potěšená. Bylo pro mě jakousi kapkou do jezírka české hudební sféry.
Když jsem na popud většího zájmu znovu objevila r.e.j., uznala jsem, že na poli křesťanské hudby nemají mnoho konkurentům ve stylu, který hrají (na území ČR).
Na potřetí, když jsem se k tomuto CD dostala, což bylo v pohodlí domova z originálu ve svém počítači, utvořila jsem si konkrétnější názor.
1. píseň: Pro mě je to top. Začíná pomalu, lehoučce a najednou je z ní rytmická smršť… refrén je textově složen opravdu výtečně, ne žádné: hele i ten mele. Jeho těžký (trochu umělý) falzet mě zde neruší (oproti některých jiným písním), zapadá… jen trochu lehčeji a je to ono:)
2. Klubová píseň (domnívám se, že s trochou efektu na hlase, který dotváří klubovou atmosféru). Ale tím to končí, pěkná klubová píseň.
3. Doufám… že tato kritika nebude moc tvrdá. Ale tato píseň mě nudí ze všech písní nejvíc. Pokud mě nezaujme hudba, slova píseň nezachrání. Začínají kytary, které se kolébají na stejné vlně téměř celou dobu, občas se kytary rozpliznou do slok, hlas se nese na rozsahu snad 5-ti tónů, tedy žádné probuzení ze slitého celku.
4. Začátek se line podobně jako píseň třetí, ale oproti ní se hlas před refrénem zvedne, což zvedne i mou pozornost, refrén sice rychle uběhne, ale po něm se mi zdá i ta sloka lepší (dobrá), při druhém refrénu už jsem na píseň naladěná a připravená na pokračování… Zase bych vytkla tu jednolitost nástrojů, ale zde mě neukolébala.
5. Když jsem poprvé uslyšela názor, že lépe by bylo bez této písně/chvály, divila jsem se, protože s tímto názorem až tak nesouhlasím. Někdo je podrážděn, někdo ne… Táhlý refrén má v sobě monumentálnost, ale nemyslím to v negativním smyslu. Tento monumentální efelt se střídá s jednoduchou slokou a kytary (hurá) mají v této písni pestřejší vyznění, možná se mi to zdá proto, že jsou někdy nahlas a někdy potichu. Přestože se tato chvála nehodí na CD, jako součást uceleného celku hudební tvořivosti skupiny r.e.j, beru ji jako bonus č. 1., při které nás kapela těší chválou Bohu, podobnou těm co slýcháváme v církvích (bez falešných pokusů nezkušených zpěváků).
6. Bonbón. Tak tato píseň je mírně kontroverzní. Říkám si, proč tu je… Ale po představě, že bonbón na CD chybí, možná bych se trochu zlobila, že jsem si koupila cd se 4 písněmi a jednou chválou. Uznejte, že přece jenom, když posloucháte 6 písní, máte lepší pocit z koupě, už jen kvůli dojmu, že jste dostali víc, než kolik jste utratili
Ještě závěrem… Přestože jsem kritická až na půdu a roznesla jsem jejich písně jako prach na poli musicmixu, jsem ráda, že kapela jako r.e.j. existuje a doufám, že v budoucnu se víc odváží, stejně jako další křesťanské kapely a zaplní svými písněmi naplněným Božím podtextem naší Českou republiku.
Lenko, díky moc za tvou recenzi. Tvá kritika má hlavu a patu, tak sem rozhodně patří.
Zanechat komentář.