Armistice znamená přímeří. Docela ironické ve srovnání s tím, jak probíhalo nahrávání. Druhé studiové album alternativně post-rockových Mute Math málem nespatřilo světlo světa a během natáčení se kapela téměř rozpadla. Ze zákulisí prosáklo, že na příkaz producenta Dennise Herringa se na albu neobjevila žádná z původně připravených písní.  Tyto okolnosti jistě přispěly i na celkové náladě nahrávky, která je především textově velmi ponurá. Nejčastějšími tématy písní je hledání, skepse, zármutek, zklamání, únava… Zaslouží si vůbec tato dávka plná deprese naši pozornost?

Je třeba říci, že kapela Mute Math má zcela specifické publikum. Jednu část tvoří posluchači, kteří sledují tvorbu od počátků kariéry, když byli Mute Math u křesťanského vydavatelství. Po neshodách a založením vlastního labelu vydali v roce 2006 album, které získalo velmi mnoho pozitivních ohlasů. Obrovské množství nových posluchačů si kapela získala účinkováním v různých talk show a zejména videoklipem k písni Typical, který byl nominován na ocenění Grammy. Tento videoklip byl natočen celý pozpátku a čtyři dny po své premiéře na kanálu YouTube jej vidělo přes 100 tisíc návštěvníků. Bez nadsázky lze říci, že očekávání nové nahrávky bylo enormní. Konečně, po třech letech a mnoha obtížích, v srpnu CD nakonec vyšlo.

Po prvním poslechu je jasné, že zvukově i kompozičně je album úplně jinde než jeho úspěšný předchůdce. Jediná písnička, která zní obdobně jako na předchozím albu je singlová Spotlight. Přibylo efektů a elektroniky, v několika písních se objevují se smyčce, dechová sekce, tleskání do rytmu. Vše je přesné a precizní, nedočkáme se žádných úletů, meziher a hudebních fórků. Armistice se tváří dospěle. Kdo očekával parádičky fenomenálního bubeníka Darrena Kinga, ten bude asi zklamán. Bicí jsou sice přesné a rytmy ne příliš triviální, žádné šou se ale nekoná. Zcela jistě ale zbystří baskytaristé, protože basové linky jsou v některých písních opravdu vydařené. Baskytara je často také podpořena efektem, brutálně zkreslená je v písničkách Backfire a Clipping. Vyzrálejší a jistější je zpěv, Paul Meany si hraje s melodií a se slůvky opravdu znamenitě. O něco více prostoru dostal také kytarista Greg Hill, a to nejen v doprovodných vokálech, ale dočkáme se konečně i kytarového sóla.

Album otevírá svižná a do funku řízlá skladba The Nerve s eskalujícím refrénem Set it on fire! Další výraznou písničkou je Clipping s téměř existenciálním obsahem

…už nevím s kým bych měl bojovat

už nevím jak bych se měl cítit

už nevím komu bych mohl věřit

už nevím koho bych mohl obviňovat

už nevím co vlastně chci…

Po jednoznačné hitovce Spotlight následuje No Response s melodií vystavěnou na téměř hypnotickém rytmu. Mezi několika písněmi v pomalejším tempu vyčnívá upřímné vyznání lásky Goodbye s podmanivými smyčci a vlezle popovou melodií. Jedná se asi o nejvíce mainstreamovou skladbou, i když v případě Mute Math má toto označení jiný ráz. Tato skladba si přímo říká o remix. O pomyslném přeskočení jiskry mezi mužem a ženou je asi jediná optimističtější skladba Electrify. Jak jsem již naznačil, je Armistice plné smutných písní. Předposlední skladba Lost Year (Ztracený rok) je asi nejtemnější:

V našich životech už není štěstí

Nežijeme pod hvězdnou oblohou

Ve tvých očích nevidím nic

co by nás ochránilo od bloudění v kruzích

Zůstáváme se na cestě, na kterou vyšli
Jak je možné, že to všechno zmizelo?

Album uzavírá devítiminutová skladbou Burden (Přítěž), kde nakonec všeho zaznívá:

Ďábel není podstata toho, co je kolem nás
je ale přirozeností, která je v každém z nás

Mute Math nyní po sérii koncertů v Japonsku čeká od konce září dvouměsíční turné po USA. Tam se teprve ukáže, jak bude publikum na novou tvorbu reagovat. Vzhledem ke svým živelným koncertním šou se dá ale očekávat příznivá odezva.

Hodnocení: ★★★★☆