
Od prvního vydání posledního alba Jonatana Kalety, jenž neslo název Tears of Repentance, uběhlo dlouhých pět let. Deska si během té doby užila zasloužené pozornosti nejen mezi křesťanským publikem, ale i (hlavně) sekulární scéna přijala poselství desky s úctou a respektem. Po vyprodání původního nákladu se CD dočkalo se i reedice vydavatelství Rosa. Před vydáním novinky Jonatan upozorňoval, že někteří jeho fanoušci budou možná překvapeni, neboť řev a zkreslené kytary vystřídá hravější projev. Doba adventu skončila. Dnes očekávaná deska s názvem Obrazy přišla na svět.
Jak již bylo zmíněno, Jonatan dopředu informoval o změně stylu: „Půjde ale o úplně jiný hudební žánr. Dost experimentální, pohybující se na hranici elektro/funky/pop/filmová hudba/akustic… no, uslyšíte sami
„. A je to vskutku tak. Na novém bandzone profilu je pak styl nového projektu označen „experimental-alternative“ a tato nálepka vzhledem k různorodosti stylů mu sedí asi nejlépe.
Zde se nabízí otázka, zda-li bude srdceřevné vylévání duše pokračovat, nebo jestli se Jonatan už ze všeho vykřičel. Odpoví nám sám autor: „Do budoucna by chtěl Jonatan rozdělit svoji tvorbu na dvě části. „Ion at an“ – hard music a „Jonatan“ – soft music. V obou projektech bude tvořit nové věci a občasně vystupovat s živým obsazením. „
Deska je zabalená v papírovém přebalu jak poslední dobou bývá celkem častým zvykem. Přední obrázek znázorňující dvě postavičky s balónky v rukou napínající k sobě ruce bude asi odvozen z textu písně Vězněm - milenci, kteří se nikdy nedotknou. Uvnitř jsou pak texty stylyzované do tvaru balónků a zmiňovaných postaviček. Celkově grafická stránka na mne působí dojmem amerického indie umělce a úspěšně tak dotváří image nového projektu.
Narozdíl od předchozího alba je tato deska klidnější, přesto můžeme rozpoznat rukopis Jonatana Kalety (myslím konkrétně třeba bicí). Celkově na nás dýchne melancholie a asi nebudu sám, když řeknu, že v některých pasážích jakoby slyším stálici české populární scény, skupinu Kryštof. Aranžím dominuje klavír a zjišťujeme, že ho autor ovládá přinejmenším stejně mistrně jako kytaru nebo nebo bicí.
Po vložení média do příslušného přístroje nás stroj informuje, že nám nabízí 12 stop v celkové časové délce něco málo přes půlhodiny. V průměru to tedy vychází 3 minuty na stopu. Inu, není toho moc i když hodnotit jen podle celkové délky by byl nesmysl. Je tedy otázka jestli k desce přistupovat jako k chudšímu albu nebo plnějšímu EP. K tomu EP abych se vzhledem k charakteru projektu klonil spíš.
Obsah alba je ohraničen instrumentální skladbami s příznačnými jmény Počátek a Konec. Instrumentálek si posluchač celkem užije, najdeme jich zde 7. Přičemž nejzajímavější mi přijde O Příběhu a Hledá se. Ta první zní trošku jako demo nějaké zvukové banky, nic proti tomu. Jonatan zde předvádí, že mu ani jazzu podobné hudební styly nejsou cizí. Hledá se pak obsahuje chytlavou kytarovou melodii, která přes svoji jednoduchost dokáže téměř celou stopu utáhnout.
Stopy 3 a 11 mi přijdou hodně á la Kryštof. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na vašem posouzení. Z ostatních stop pak vyčnívá Hádanka. Zajímalo by mne, co to jen může být… Protože stranou otevřenou se stmívá… Je to alegorie nebo ne? Poslechněte si Na babu, kde si lesní zvířátka užívají radosti ze života a napište svou odpověď do komentářů.
Bude se nový počin multiinstrumentalisty Jonatana Kalety líbit jeho stávajícím fanouškům? To nedokážu odhadnout. Zdá se mi, že ten předchozí byl o něco dotaženější. Jinak mi přijde, že na desce, kromě její délky, není moc co kritizovat. Možná to, že jí chybí jakýsi jednotící prvek, obsah je hodně různorodý. Jedná se spíš o kompilaci několika hudebních obrazů… Ale tak se vlastně deska jmenuje…
Na závěr ještě slova samotného autora: „Hudba je fascinující dar! Umožní a pomůže dostat ven to, co nechce být schovaný jenom uvnitř. Dokáže okouzlit, pobavit, rozesmutnit i uspat. Když hledáte, nacházíte v ní poklady. A nejlepší je, že je nemůžete nikdy všechny obsáhnout. Vždycky najdete nový… Pokud najdete nějaký i v mé hudební výpovědi, dává mi to „Smysl“…“
Jonatan: Obrazy
12 stop, čas 35:47
Hodnocení: 




4 Komentářů pro "Jonatan: Obrazy"
dík za recenzi!
Celé album je OK, jen písnička „Na babu“ mě poněkud vyděsila – textem i pěveckým podáním. Asi to má být parodie na kýč, velká legrace a těžká nadsázka, ale spíš to zní jaksi trapně, „jako by si Jonatán našel kluka“ (citace jednoho diskutujícího z Bandzone). Možná je to záměr, kdo ví, ale tuhle písničku fakt nemusím.
Inu, neni to spatne, ale Ion at ana mam jaxi radsi (asi ma vyraznejsi objicej).
zní to sympaticky. Zrovna včera jsem si postesknul : “ Kdyby byla „křesťanská“ kapela, která hraje jako Kryštof“. A ona existuje. Fakt dobrý.
Zanechat komentář.