Silný moment: vlastní tvorba, povzbudivé texty, kvalitní zvuk, hezký booklet

Slabý moment: nepříliš nápaditý název desky (jinak v zásadě není co vytknout)

Celkové hodnocení: 8,5/10

(vydáno vlastním nákladem / Rosa 2011, 11 skladeb, celkový čas 52:38, 289 Kč)

Převzato se svolením z prázdninového dvojčísla časopisu Život víry, jehož tématem je „Slyšet Boží hlas“. K tématu přispěli např. D. Patty, K. Řežábek, S. Olsen, M. Kačírek nebo K. Hodecová. Toho, jak k nám Bůh mluví a vede nás, se týkají i čtyři příběhy čtenářů.

Kromě toho časopis přináší reportáž ze Světového dne modliteb v Betlémské kapli, rozhovor s americkým klavíristou evropskožidovského původu a bývalým pastorem Samuelem Rotmanem, článek M. Kalluse (ICEJ) o vztahu křesťanů k Izraeli, povídku J. Huebera z havířského prostředí.

Dále: ohlédnutí za „místy uzdravení“, tedy za mimořádnou modlitební službou Johna G. Lakea před sto lety, která však pokračuje i dnes, polemika D. Nováka s T. Halíkem o evangelikálech, a pohled J. Potočka na názory zpochybňující stvoření světa v šesti dnech. Za pozornost stojí také „Kurz pornografické sebeobrany“ od P. Rause.

+ Příloha pro předplatitele zdarma: Nová knížka kreslených vtipů od Pavla Bosmana!

(www.zivotviry.cz)

Od prvního vydání posledního alba Jonatana Kalety, jenž neslo název Tears of Repentance, uběhlo dlouhých pět let. Deska si během té doby užila zasloužené pozornosti nejen mezi křesťanským publikem, ale i (hlavně) sekulární scéna přijala poselství desky s úctou a respektem. Po vyprodání původního nákladu se CD dočkalo se i reedice vydavatelství Rosa. Před vydáním novinky Jonatan upozorňoval, že někteří jeho fanoušci budou možná překvapeni, neboť řev a zkreslené kytary vystřídá hravější projev. Doba adventu skončila. Dnes očekávaná deska s názvem Obrazy přišla na svět.

Jak již bylo zmíněno, Jonatan dopředu informoval o změně stylu: „Půjde ale o úplně jiný hudební žánr. Dost experimentální, pohybující se na hranici elektro/funky/pop/filmová hudba/akustic… no, uslyšíte sami „. A je to vskutku tak. Na novém bandzone profilu je pak styl nového projektu označen „experimental-alternative“ a tato nálepka vzhledem k různorodosti stylů mu sedí asi nejlépe.

Zde se nabízí otázka, zda-li bude srdceřevné vylévání duše pokračovat, nebo jestli se Jonatan už ze všeho vykřičel. Odpoví nám sám autor: „Do budoucna by chtěl Jonatan rozdělit svoji tvorbu na dvě části. „Ion at an“ – hard music a „Jonatan“ – soft music. V obou projektech bude tvořit nové věci a občasně vystupovat s živým obsazením. „

Deska je zabalená v papírovém přebalu jak poslední dobou bývá celkem častým zvykem. Přední obrázek znázorňující dvě postavičky s balónky v rukou napínající k sobě ruce bude asi odvozen z textu písně Vězněm - milenci, kteří se nikdy nedotknou. Uvnitř jsou pak texty stylyzované do tvaru balónků a zmiňovaných postaviček. Celkově grafická stránka na mne působí dojmem amerického indie umělce a úspěšně tak dotváří image nového projektu.

Narozdíl od předchozího alba je tato deska klidnější, přesto můžeme rozpoznat rukopis Jonatana Kalety (myslím konkrétně třeba bicí). Celkově na nás dýchne melancholie a asi nebudu sám, když řeknu, že v některých pasážích jakoby slyším stálici české populární scény, skupinu Kryštof. Aranžím dominuje klavír a zjišťujeme, že ho autor ovládá přinejmenším stejně mistrně jako kytaru nebo nebo bicí.

Po vložení média do příslušného přístroje nás stroj informuje, že nám nabízí 12 stop v celkové časové délce něco málo přes půlhodiny. V průměru to tedy vychází 3 minuty na stopu. Inu, není toho moc i když hodnotit jen podle celkové délky by byl nesmysl. Je tedy otázka jestli k desce přistupovat jako k chudšímu albu nebo plnějšímu EP. K tomu EP abych se vzhledem k charakteru projektu klonil spíš.

Obsah alba je ohraničen instrumentální skladbami s příznačnými jmény Počátek a Konec. Instrumentálek si posluchač celkem užije, najdeme jich zde 7. Přičemž nejzajímavější mi přijde O Příběhu a Hledá se. Ta první zní trošku jako demo nějaké zvukové banky, nic proti tomu. Jonatan zde předvádí, že mu ani jazzu podobné hudební styly nejsou cizí. Hledá se pak obsahuje chytlavou kytarovou melodii, která přes svoji jednoduchost dokáže téměř celou stopu utáhnout.

Stopy 3 a 11 mi přijdou hodně á la Kryštof. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na vašem posouzení. Z ostatních stop pak vyčnívá Hádanka. Zajímalo by mne, co to jen může být… Protože stranou otevřenou se stmívá… Je to alegorie nebo ne? Poslechněte si Na babu, kde si lesní zvířátka užívají radosti ze života a napište svou odpověď do komentářů.

Bude se nový počin multiinstrumentalisty Jonatana Kalety líbit jeho stávajícím fanouškům? To nedokážu odhadnout. Zdá se mi, že ten předchozí byl o něco dotaženější. Jinak mi přijde, že na desce, kromě její délky, není moc co kritizovat. Možná to, že jí chybí jakýsi jednotící prvek, obsah je hodně různorodý. Jedná se spíš o kompilaci několika hudebních obrazů… Ale tak se vlastně deska jmenuje…

Na závěr ještě slova samotného autora: „Hudba je fascinující dar! Umožní a pomůže dostat ven to, co nechce být schovaný jenom uvnitř. Dokáže okouzlit, pobavit, rozesmutnit i uspat. Když hledáte, nacházíte v ní poklady. A nejlepší je, že je nemůžete nikdy všechny obsáhnout. Vždycky najdete nový… Pokud najdete nějaký i v mé hudební výpovědi, dává mi to „Smysl“…“

Jonatan: Obrazy

12 stop, čas 35:47

1. Počátek 1:09
2. Vězněm 2:41
3. Snová 3:22
4. O příběhu 3:06
5. Hádanka 3:32
6. Na babu 2:49
7. Hledá se 3:54
8. Lesní divadlo 3:49
9. Odpočinek 3:29
10. Představy 1:56
11. Obzor 3:58
12. Konec 2:02

jonatanmusic.cz

bandzone.cz/jonatanobrazy

bandzone.cz/ionatan

Jonatan na facebooku

Hodnocení: 4.5 out of 5 stars

Existují umělci, u nichž se můžete spolehnout, že ať si z jejich tvorby koupíte cokoli, nikdy to nebude špatná deska. Mezi křesťanskými zpěváky to platí např. o M. W. Smithovi, mezi skupinami jsou takovou sázkou na jistotu Jars of Clay.

Ani svou poslední deskou laťku neshodili. Hudebně se album blíží jejich rockovějším dílům, např. The Eleventh Hour (písně Small Rebellions, Call My Name, We Will Follow, No Greater Love), textově zase často připomene Redemption Songs laděné spíše „do uctívání“ (Run in the Night, We Will Follow, Out of My Hands, Benediction), objevuje se i křehká, intimní atmosféra jejich druhé desky Much Afraid (Run in the Night, Shelter).

Silný moment: píseň „Shelter“ (poselství i zvuk), výborně zaranžovaná „Lay It Down“

Slabý moment: přínos hostujících zpěváků je diskutabilní, někde je jejich zapojení i mírně rušivé

Celkové hodnocení: 7/10

(Gray Matters/Provident/Rosa, 11 skladeb, celkový čas 48:41, 439 Kč)

Převzato se svolením z časopisu Život víry (2011/1, str. 11), kde také najdete také rozhovor se skupinou Jars of Clay – nejen o jejich písních, humanitární práci v Africe či vztahu k církvi, ale také o tom, proč se příliš nehlásí k nálepce „křesťanská skupina“.

Tématem čísla je „mediální obraz církve“. Jak o křesťanech referují média a jak se v nich prezentujeme (nebo můžeme prezentovat) my sami? Jak např. psát do tisku čtenářské ohlasy? Exkluzivní analýza: Webové stránky českých protestantských církví očima odborníků.

Další články: reportáž z modlitební konference Mokon, medailon britského novináře a křesťanského apologety Malcolma Muggeridge, příběhy čtenářů, hudební a knižní recenze, zprávy z ČR i ze světa, Jeruzalémská perspektiva…
(www.zivotviry.cz)

Light Up The Sky – The Afters

Když budete ochotni akceptovat to, že posloucháte úplně jiné The Afters než jaké jste doposud znali, tak je album Light Up The Sky velmi slušným popovým počinem. Písničky jsou plné optimismu, texty jsou hodně přímočaré a z celé nahrávky je cítit nadšení a pohoda. Na druhou stranu právě obsahová jednoduchost a silná „cukernatost“ většiny písniček vede k tomu, že nahrávka se poměrně brzo oposlouchá. Když se na to ale podíváme z nadhledu a připočteme to, že kluci jsou poměrně fotogeniční, máme tady další idol dívčích srdcí.

Hodnocení: 4 out of 5 stars

Desku otevírá rozverná singlovka On Yer Bike se skandovaným refrénem a vtipnou acapellovou mezihrou. Následuje instrumentální skladbička 2099 a
před apokalyptická píseň Out Of The Wild. Tuto písničku známe z EP Crashing Gates a trochu překvapí, že ji Kevin celou remixoval. Důvod k znovuobjevení písničky se vždycky najde a Kevin Max byl tentokrát důsledný: Ze sedmi skladeb na EP disku jich tady najdeme zremixovaných šest. Bohužel recyklace vlastních písniček  se příliš nepovedla. Nové aranže nepřínaší nic moc nového a už vůbec ne lepšího. Říci to hezky česky, tak to Kevin většinou dost „zvoral“. T

V první třetině desky ještě mile překvapí roztomile vlezlá milostná balada Walking Through Walls (Just To Get You) s perfektní basovou linkou. Je to přesně takový typ písně, který dle mého názoru sedí Kevinovi nejlépe. 80. léta se zase ozývají v písničce Even When It Hurts, kde zpočátku máte dojem, jako byste poslouchali disko přes zeď a pak se ozve ozvěna britských Snow Patrol. Následně přichází na řadu Magadhi Prakrit (Slow), která není ničím jiným než 2:16 minutami bolesti. Pochybuji, že si tuto skladbu někdo dobrovolně pustí ještě jednou. Od této skladby se už Cotes d’Armor tříští v podstatě na dvě části: Téměř neposlouchatelné remixy (viz výše) a elektonické skladby, které jsou naopak velmi zajímavé a osobité. Train to Transylvania a Death of CCM (Cybergenic Cyclic Machines) jsou světlými okamžiky v druhé části alba.

Šestnáct skladeb na jednom cédéčku se zdá být výhodnou koupí. Vzhledem ke značné diverzitě to ale nefunguje jako celek. Jsou tady hezké momenty, ale taky spousta slabých míst. Novým písničkám chybí drajv, většinou jsem se nezbavil pocitu, že je vše tak trochu na půl plynu. Experimenty nechybí, ale ne vždy dávají smysl. Cotes d’Armor je spíše další položkou do sbírky hudebních kuriozit.

Hodnocení: 2 out of 5 stars

Není obvyklé, aby umělec vydával stejné album znovu po dvou letech, ale po podpisu kontraktu s Integrity Records se John Mark McMillan rozhodl album The Medicine uvést znovu. Aby to ale nebyla pouhá reedice, přidal navíc pár písní, znovu nahrál skladbu How He Loves a přihodil ještě pár videí. Máme tedy před sebou už opravdu vypilovanou záležitost. A věřte mi, že to stojí opravdu za to.

Nenápadný mladík ze Severní Karolíny sází na bezprostřednost ve způsobu, jakým sděluje ve svých písních svůj vztah s Bohem. Nejsou to žádné neznámé věci, přesto zní nově. Je to hlavně proto, že si tento chlápek s plnovousem neosvojil křesťanskou hantýrku. „Je na čase začít psát nebezpečné písně,“ shrnuje McMillan na svém blogu směr, kterým se chce ve své hudbě vydat a dodává: „Je na čase vzít na sebe riziko. Je třeba začít nosit své srdce na triku a zpívat o věcech, které se nás opravdu týkají. Musíme pohřbít pouta náboženského očekávání a přestat se snažit oblékat mrtvoly.“

Skeleton bones stand at the sound of eternity on the lips of the found
Graves stones roll to the rhythm of the sound of you
Yeah so separate those doors and let the sun of resurrection in

Kosti koster povstávají za zvuku věčnosti na rtech těch, kteří byli nalezeni
Náhrobní kameny se valí v rytmu tvého zvuku
Tak otevři ty dveře ať vstoupí slunce vzkříšení

John Mark McMillan – Skeleton Bones

Na albu The Medicine si vás nejprve podmaní Johnův hlas a pak dobře napsané písničky. Nahrávka nese charakter toho nejlepšího z americké rockové písničkářské tvorby, čiší z ní autenticita a bezprostřednost. Je to jako by se na jednom albu potkali Bruce Springsteen, Johnny Cash, Jack White a Bob Dylan… Najdeme tady jemné poetické polohy i syrovost – a to jak v hudbě, tak v textech. Smutek se střídá s radostí, pochyby s odevzdaností. A i přes častou tématiku smrti a věcí posledních je velkým motivem celého alba naděje. Příkladem za všechny je krásná velikonoční píseň Death In His Grave, která z jemné balady eskaluje do radostného vyznání.

On Friday a thief, on Sunday a King, laid down in grief
But awoke with the keys, of hell on that day
The first born of the slain
The Man Jesus Christ laid death in his grave

V pátek zlodějem, v neděli Králem, uloženým ve smutku
Ale toho dne se probudil s klíči od pekla
Prvorozený ze zabitých
Člověk Ježíš Kristus uložil smrt do svého hrobu

Death In His Grave (Performance Video)

The Medicine je jedno z nejzásadnějších worshipových alb poslední dekády. Je čerstvým větrem pro všechny, kterým se už oposlouchala prvoplánová líbivost a textová sterilita mnoha současných chval. Worshipová tvorba má dnes tendenci zůstávat v bezpečných vodách a do velké míry se jedná o sázku na jistotu. John Mark McMillan ukazuje, že je třeba taky občas vystoupit z člunu a jít přímo vstříc Kristu.

Hodnocení: 5 out of 5 stars

Children 18:3 vydali o prázdninách svou druhou nahrávku. I tentokrát se jedná o nadšený punk-rock ze sousedovic garáže. Jednoduché aranže zůstaly, kvalita přednesu i zvuku se zlepšila. Sourozencům to hraje moc pěkně a je vidět, že zdaleka nevyčerpali všechny nápady. Svižná stopáž skladeb (celé album má něco málo přes půl hodiny) a správný kytarový nápřah jsou hlavní devizy tohoto tria. Kromě solidního rachotu umí Children 18:3 zahrát také hezké balady, nástroje obohatil klavír. Pokud máte 15 let, bude to pravděpodobně jedna z nejlepších kapel vašeho života a černobílý plakát na stěně v pokojíku vám u spolužáků rozhodně ostudu neudělá.

Hodnocení: 4 out of 5 stars

Deep Inside

Citujme webové stránky skupiny: „Kapela vznikla někdy v roce 2007 a to zejména za účelem pořádání večerů modliteb a chval. Zprvu hrála pouze převzaté písně, ale nyní se čím dál více snaží věnovat i vlastní tvorbě a oslovit především mladé lidi. Jejich styl by se dal charakterizovat jako směs popu, funku a rocku. “ A co vlastně si pod názvem Deep Inside představit? Sami říkají, že “Deep Inside znamená ,,hluboko uvnitř“ a to je právě to, co chtějí Bohu přinést. Chválu, která není povrchní. Chtějí vyjádřit, co opravdu hluboko uvnitř prožívají.“

První věc, co se člověku dostane do ruky je obal. Ten je řešen poměrně čím dál tím častější papírovo-plastovou formou. Graficky je vše řešeno povedenými černobílými fotografiemi a zeleným textem. Co je ale škoda, že tu nenalezneme texty jednotlivých písní, což už považuji za jakýsi standard. Deska obsahuje pouze 8 stop, což není mnoho, ale vzhledem k tomu, že její cena je stanovena na krásných 150 Kč, je to naprosto v pohodě. Takovou nízkou cenou by se dala vysvětlit i absence textů – ty však nejsou k nalezení ani na stránkách skupiny.

Na CD nenajdeme píseň Všeliká moc, která je na zmiňovaném Worship.cz,  skladbu V domě Tvém již ano. Žádná z písní na albu není slabá. Co se týče obsahu textů, tak mne osobně hodně oslovovaly.  Nejedná se o jednoduché myšlenky, ale o pravdy, které je třeba každý den znovu a znovu vyznávat.

Mocné jméno je první stopa a hned se začíná pěkně zostra. Řekl bych až stadiónový refrén spolu s textem „Mocné jméno Ježíš má, kdo se Jemu vyrovná? On je vítěz nad smrtí. Mocné jméno Ježíš má, v něm nám byla zjevena Boží láska k nám.“, kde vlastně vyznívá základ evangelia, je asi nejrádiovější částí celého alba.

Hospodin je můj pastýř je klidná kytarová píseň s nápaditými vokály. Jak již název napovídá, jedná se o zhudebněnou verzi Žalmu 23. Popravdě řečeno, jedná se asi o Žalm, který bývá nejčastěji zhudebňován. Je tu tedy otázka, jestli je tato verze něčím zajímavá? Ze všech ostatních písní na desce je tato nejklidnější. Verš „na klidná místa stále mne vodí, spočinout mi dopřává“ asi nejlépe celou píseň vystihuje. Při ní člověk může jen tak spočinout a nechat se povzbuzovat textem známého biblického oddílu.

Předposlední skladbu Všechno, co mám Jiřka Markovová označila jako svoji nejoblíbenější z celého alba. Musím s ní souhlasit, rozhodně patří k těm nejpovedenějším. Začíná zajímavým pianovým intrem, které pak přechází v jemný doprovod. Celá píseň graduje kytarovým sólem a vrcholem je poslední refrén, kde se zpívá „Všechno, co mám, dal jsi mi Pane z lásky své. Vzdávám Ti dík.“

Poslední je pak Mojí radostí, podle které se celé album jmenuje. Je asi ze všech nejhravější – nejvíc funky – a energicky tak uzavírá celé CD.

Poprvé jsem Deep Inside slyšel na VOXu 008 od té doby získali mnoho zkušeností, které jistě na této desce zhodnotili. Přestože se jedná o jejich první počin, po hudební stránce deska působí kompaktně a dotaženě. A co je méně časté, přijde mi, že i po textové stránce je album jednolité. Výrazným muzikantským prvkem je elektrická kytara, která někdy celou píseň pěkně nakopne (Všechno, co mám), někdy mi však v celkovém zvuku přijde příliš dominantní. Celkově hudební složka nepřebíjí text, což umožňuje vyniknout silnému poselství, které deska přináší a dalo by se shrnout asi takto: i v těžkostech se mám na koho spolehnout, i když prožívám těžké časy, chci hledat Boha.

Pokud zvažujete nákup této desky, mohu ji jen doporučit. Za prvé, cena je velice příjemná, těžko si představit lepší. Za druhé, nízká cena v tomto případě rozhodně neznamená nízkou kvalitu. Za třetí, jak už jsem několikrát zmínil, texty mi přijdou mimořádně hodnotné. Jsem zvědav na další vývoj skupiny, zatím velice mile překvapuje.

Deep Inside: Mojí radostí

8 stop, čas 35:30

1. Mocné jméno 4:53
2. V domě Tvém 4:56
3. Pane, slyš 4:44
4. On je má hvězda 5:06
5. Zůstanu stát 4:02
6. Žalm 23 3:34
7. Všechno, co mám 5:08
8. Mojí radostí 3:25

Deep Inside na facebooku

Oficiální stránky skupiny

Rozhovor s kapelou Deep Inside

Hodnocení: 4 out of 5 stars

V první řadě, ještě než začnu se samotným hodnocením, se sluší poděkovat všem zúčastněným, že vůbec něco takového mohlo vzniknout. Nemalou zásluhu na tom má Jiřka Markovová.

Jak vůbec přistupovat k recenzi? Jak přistupovat recenzi českého alba chval? Navíc k živé nahrávce? Podobné a jiné otázky se mi honí hlavou. Hudební umělecké dílo se dá hodnotit po více stránkách. Abych řekl pravdu, přistupuju k této recenzi s pokorou, neboť vůči lidem, kteří projekt organizovali mám respekt.

Přední přebal desky tvoří fotka spolu s logem akce Worship.cz. Trošku matoucí je seznam stop na zadním přebalu. Kromě písní je zde uvedena i skladba October (Anton Mészáros), jež na slavnosti sice zazněla, ale na desce ji nenajdeme…

Na CD uslyšíme celkem 15 písní. Přičemž prvních 8 doprovází skupina Deep Inside, která nedávno dokončila nahrávání vlastního CD, u ostatních 7 písní má hudební doprovod na starosti kapela R.E.J., která taktéž chystá vlastní nahrávku. Co se týče hudebních výkonů, jsou celkem na solidní úrovni. Sólisty, kterých se vystřídalo opravdu hodně, podporuje i pěvecký sbor, jenž vhodný způsobem aranže doplňuje. Některé vstupy sboru mne vyloženě nadchly.

O Deep Inside se na jejich webu dočítáme, že jejich styl je něco na pomezí rocku, funku a popu. První část CD je tedy hodně hravá. Místy mi Deep Inside připomínají Newworldson.

Nikdy nekončící milost je podle mne jedna z nejlepších chval, co za poslední dobu u nás vznikly. Duet zde zpívá sám autor – Honza Kubiš – a Gina. Aranž je velice jemná, což nevadí, jelikož už píseň sama osobě je silná. Jemnost doprovodu dobře podtrhne vstup sboru, kdy zpívají pouze dívky.

Neoficiální nahrávka písně ze slavnosti:

Abych se přiznal,  píseň Buď Silou mou jsem dřív neznal (některé písně vznikly speciálně pro tuto slavnost, možná že tato patří mezi ně…). Zaujala mne nevšední barva hlasu Vítezslava Šlahaře, který píseň zpívá. Sám pak je i jejím autorem. Pro mne jedna z nejlepších písní alba. Píseň začíná poklidně, po chvíli získá celkem slušný drive.

Další body sbor získává v písní Všeliká moc. Úúúú uada pa pa pa pam…

Dostáváme se k části, kterou měla hudebně na starosti kapela R.E.J. Nejsou tak hudebně hraví jako Deep Inside, za to na mne působí víc bezprostředně. Z EP Vzlétnout výš jsem měl trošku rozporuplné pocity, nicméně zde R.E.J. působí mnohem suverénnějším dojmem.

V druhém bloku mi nejzajímavější přijde část, která začíná klidnou baladou Srdce jsem ti dal. Následuje známá chvála Buď touhou v podání autora – Petra Zika. (Sbor má další body.) Tato píseň volně přejde do Obklop mě.

Playlist je dobře sestaven – jako první zazněla píseň Zpívej haleluja. Album pak vhodně uzavírá Čtyřka. To, že album zní kompaktně, přestože se na hudebních doprovodech podíleli dvě skupiny, beru jako plus. Zdá se mi, že zvuk je na české poměry na celkem slušné úrovni. Rozhodně nejlepší věc, co za poslední dobu na poli chval vzniklo. Ukázky můžete slyšet například na myspace.

V současné době už je v přípravě další ročník slavnosti, který se chystá na květen roku 2011. Jako doprovodná kapela se tu znovu objeví Deep Inside, skupinu R.E.J. vystřídá Donebevolající. Pokud chcete získávat aktuální informace, sledujete web worship.cz.

Worship.cz 2009 live CD

15. stop, čas 77:19

Doprovodná skupina Deep Inside

• Zpívej haleluja – Ivan Růžička, Jiřina Markovová
• Pána chválit – Jiřina Markovová
• Nikdy nekončící milost – Honza Kubiš, Jiřina Markovová
• Tlukot srdce – Ati Tesárková
• Buď silou mou – Vítězslav Šlahař
• Všeliká moc – Artur Heider
• V domě tvém – Artur Heider, Romana Svíková
• Toužím stát – Maruška Tesárková

Doprovodná skupina: R.E.J.

• Doufám celým srdcem – Daniela Czudková
• V srdci tvém místo mám – Daniel Czudková
• Nenech nás – Matouš Čep
• Srdce jsem ti dal – Matouš Čep
• Buď touhou – Petr Zika
• Obklop mě – Petr Zika
• Čtyřka – Matouš Čep

Pozn: za pomlčkou jsou sólisté, nikoliv autoři písní.

http://www.myspace.com/worshipcz

http://www.worship.cz

Hodnocení: 4 out of 5 stars

[AKTUALIZOVÁNO] Záznam chval z konference Passion 2010, které se zúčastnilo více jak 20 000 studentů, byl nahrán v lednu tohoto roku v Atlaně a nese název Awakening. Mezi těmi, kdo na tomto setkání vedli chvály, nemohli chybět Matt Redman či Chris Tomlin. Dále tu uslyšíme například David Crowder*Band nebo jména jako Christy Nockels a Kristian Stanfill, kteří minulý rok vydali svá debutová CD. Jako host letos vystoupila skupina Hillsong United. Passion je každoročně pořádaná křesťanská konference pro mladé. Letošními řečníky byli například Louie Giglio (zakladatel Passion) nebo známý křesťanský autor knih John Piper.

Myšlenka pořádat konferenci Passion pochází od dvojice Louie Giglio a Jeff Lewis, kteří pořádali duchovní setkávání pro mladé, zvláště pak studenty vysokých škol. Hlavním myšlenkou je „… spojit studenty v uctívání a modlitbě pro probuzení současné generace.“ Jako motto organizace Passion Conferences používá verš z Izaiáše 26:8 „Na cestě tvých soudů, Hospodine, v tebe doufáme; po tvém jménu, po tvé připomínce v duši toužíme.“ [B21] Odtud tedy pochází číslo 268 v názvu 268 Generation, jak se hnutí také někdy označuje.

První Passion konference proběhla v Austinu (Texas) v roce 1997. První záznam chval  Our Souls Desire byl vydán v tomtéž roce. Awakening je již 17 CD v pořadí. Stejně jako už v dřívější roky i letos proběhne tzv. Passion World Tour, a to v těchto městech:

• Kyjev 10.5.
• Londýn 14/15.5.
• Tokio 22.5.
• Manila 25.5.
• Hong Kong 5.6.
• Sao Paulo 3/4.9.
• Vancouver X.11.

Na upoutávku k letošní konferenci se můžete podívat v následujícím videu.

Krátý sestřih z konference a rozhovory se zainteresovanými pak v tomto:

Aktuální CD Passion je nabyté „vypalovačkami“. Najdeme tu však i písně klidnější, těm pak vévodí jednoduché klavírní plochy.

Album zvolna otvírá titulní píseň Awakening v podání Chrise Tomlina. Následuje Kristian Stanfill a Say, Say, což je rytmická stadionová hymna, která se přesně pro takovou konferenci hodí.

V pořadí třetí skladba Our God (znovu provádí Chris Tomlin) patří k nejlepším na albu, pro mne osobně hlavní píseň alba. S porovnání s Awakening mi přijde silnější. Na druhou stranu pokud by album bylo pojmenované po ní – tedy Our God, příliš by to připomínalo předposlední album Hillsong – This Is Our God.

Uslyšíme tu i současnou poměrně populární píseň How He Loves, tentokrát ve verzi od David Crowder*Band. Videoklip této písně v podání Jareda Andersona, jste mohli postřehnout na našem facebooku.

Následuje znovu klidnější a opět spíše klavírová Healing Is In Your Hands a Christy Nockels zde ukazuje, že skutečně patří mezi nadějné zpěvačky, neboť dává najevo, že skutečně zpívat umí.

Vrchol alba jsou následující dvě písně. První z nich je You Alone Can Rescue od Matta Redmana. Podle mne vůbec nejlepší píseň. Bridge na konci skladby posune píseň ještě někam dál, přestože se zdá, že už má svůj vrchol skoro za sebou.  Tato plynule přejde do Where The Spirit Of The Lord Is, což je svým způsobem duet Chrise Tomlina a Christy Nockels. Píseň má zajímavou melodii.

Následuje rocková Rise And Sing v podání Fee.

Album důstojně uzavírají Hillsong United.

Album je zajímavé z několika hledisek: vícekrát jsem postřehl zapojení publika (např. Say, Say, Rise And Sing),  Where The Spirit Of The Lord Is nabízí zajímavě řešený duet (spíš tedy jde o formu: předzpěv, dozpěv). Nesmíme také zapomenout na Matta Redmana. Zamrzí jen nepříliš veliká nápaditost v aranžích. Více písní (Awakening, Our God) je totiž založeno na postupné gradaci.

Co říci závěrem? Deska je rozhodně dobrá, ale vzhledem k tomu, kdo se na albu podílel, je to podle mne přece jen málo. Čekal jsem něco jako „wow!“, ale nakonec to je „jen“ „dobrý“. Alba Hillsong často posunou současné chvály novým směrem, tady to je („pouze“) na vysoké úrovni zvládnutý moderní worship. Ale musíme uvažovat reálně, tohle je přece záznam chval ze studentské konference.

Passion: Awakening

12 stop, čas 65:13

1. Awakening – Chris Tomlin (4:51)
2. Say, Say – Kristian Stanfill (3:27)
3. Our God – Chris Tomlin (5:28)
4. How He Loves – The David Crowder*Band (5:32)
5. Healing is in Your Hands – Christy Nockels (4:23)
6. King of Heaven (Isaiah 61) – Charlie Hall (5:32)
7. You Alone Can Rescue – Matt Redman (5:13)
8. Where the Spirit of the Lord Is – Chris Tomlin/Christy Nockels (4:59)
9. Rise and Sing – FEE (5:11)
10. Like a Lion – The David Crowder*Band (6:12)
11. Chosen Generation – Chris Tomlin (5:47)
12. With Everything – Hillsong United (8:38)

http://www.myspace.com/passionconferences

http://en.wikipedia.org/wiki/Passion_Conferences

http://www.268generation.com/passion2010/

Hodnocení: 3.5 out of 5 stars