Stejně jako Avril sezula své conversky, tak i Krystal Meyers pochopila, že pokud chce mít ve světě showbusinessu nějaký úspěch, musí především ukázat, že je žena. Rebelujícím teenagerkám už dnes lidi tolik nevěří. Zvláště pak, když těm holkám už není -náct. Dvacetiletá Krystal to ví moc dobře a její manažer ještě lépe. A tak se společně vrhli do oblasti, která už zachránila kůži mnoha upadajícím zpěvačkám: do popové taneční hudby. Tím rozhodně nechci tvrdit, že Krystal procházela uměleckou krizí. Bavíme se o dospělosti. (Celý příspěvek…)
Texas je nejen někdejším rejdištěm kovbojů, ale kolem roku 2005 se zde na krátký čas vynořil projekt Terminal se svým prvním, a také navždy posledním, CD How The Lonely Keep. Velmi příjemný zvuk, všudypřítomný, ale nikoliv rušivý falzet, zajímavé aranže i melodické pasáže, které se prolínají s neúnavnou (pro posluchače) rytmikou. Po odloučení zpěváka a textaře, bych rozhodně nečekal, že se bývalí členové opět spojí v celek, jakým je Oh, Sleeper a vytvoří tak zajímavou hudební záležitost. (Celý příspěvek…)
Nevím, jak vy, ale já mám ráda „své jisté“. Když vychází nové cédéčko, dá mi práci přijmout, pokud kapela či interpret nějak výrazně experimentuje, posouvá se. Tím nechci říci, že jsem proti změnám a pokroku. Všechno přece plyne – teď jen, aby to bylo nějak „v mezích zákona“. Když se věci málo posouvají, čeká je nejspíš stagnace. Ale to, co zraje, roste a posouvá se jaksi „do hloubky“ – a to je přece dostatečný posun, ten nejpotřebnější a nejdůležitější. A právě takový je možný slyšet i na nové desce Bratrů Ebenových, která se jmenuje Chlebíčky. (Celý příspěvek…)
Po prvním albu Breakout (2006) přichází kluci z Electralyte s druhou deskou s názvem Scratch Beneath The Surface. Tři muzikanti z Chelmsfordu nedávno přibrali ještě dalšího kytaristu (Dave Griffiths) a připravili si na nás další dávku britského rocku. A že to nejsou žádná béčka, dokazuje například fakt, že s Delirious? v roce 2007 odjezdili Omnisonic tour.
Skupina vznikla v roce 2004, když se Paul Leverett (basa, původně nezávislý hudební producent a zvukař) a Matt Leeder (zpěv, kytara, bývalý pracovník charity) dali dohromady s bubeníkem Jonem Mitsonem (předchozí zaměstnání neznámé) a rozhodli se jít „do toho“ naplno. (Celý příspěvek…)
Na tohle CD/DVD fanoušci čekali dost dlouho, protože živá vystoupení tobyho Maca a jeho kapely Diverse City jsou vyhlášená svou zábavností, energií a profesionalitou. Je třeba uznat, že ničemu z uvedeného nezůstává živá koncertní nahrávka dlužna a nabízí toho opravdu požehnaně. Myslím, že vydání zvukového CD a zároveň i videozáznamu z téhož koncertu byla skvělá volba. Ve sluchátkách oceníte drobné zvukové a hudební finesy, na obrazovce si zase užijete perfektní show. (Celý příspěvek…)
Zrzek Leeland Mooring napsal svou první písničku, když mu bylo 11 let. Zanedlouho začal se svým starším bráchou, bratrancem a dvěma kamarády hrát ve sboru při bohoslužbách. O čtyři roky později dostal díky skladatelské soutěži smlouvu u hudební společnosti EMI a kapela Leeland začala připravovat první desku Sound Of Melodies, která byla hned následující rok nominována na ocenění Grammy. Album Opposite Way, které vyšlo v letos únoru, má nejlepší předpoklady následovat úspěch svého předchůdce. (Celý příspěvek…)
Když rocker natočí sólové akustické album, bývá to často pořádný průšvih. Naštěstí většině z nich rychle dojde, jakého omylu se dopustili a více se do takových projektů nepouštějí. Také Jon Foreman (lídr kapely Switchfoot) usoudil, že se mu v šuplíku válí mnoho materiálu, který pro kapelu neupotřebí a myšlenka na akustické album byla na světě. Posléze tento chlapík zjistil, že toho má tolik, že se to na jedno CD nemůže vejít a tak se rozhodl vydat celkem čtyři EP, na každém z nich šest písní. Nahrávky se jmenují prozaicky podle ročních období, ve kterých vycházejí. Otázka je tedy nasnadě: Stanou se tato EP pouhými sběratelský kousky pro fanoušky kapely nebo je to muzika, která obstojí sama o sobě?
Jelikož jsem nikdy ještě žádnou recenzi nepsal, tak snad nebudu kamenován za to když se pokusím „zrecenzovat“ nové album, které bylo vypuštěno do světa před třemi dny, od jedné z nejznámějších křesťanských skupin ze San Diega – P.O.D. (Payable On Death). P.O.D. nejsou žádní nováčci hudebního světa, za sebou mají již pěknou řádku alb, stylově začínali na hardcore-punku, ovlivňováni rapem, reggae a kdoví čím ještě. Nejúspěšnější album bylo Satellite, které se neslo v duchu nu-metalu a chytlavých melodií. Pak od P.O.D. odešel Marcos a začala „nová éra“ ke skupině se přidal Jason Truby (ex-Living Sacrifice). V nové
sestavě stvořili 2 alba a jedno EP ale nějak se jim už nepodařilo navázat na úspěch Satellite… Neříkám, že to nebyla kvalitní alba, ale už to prostě nebyli ti P.O.D. na které jsme byli zvyklí. (Celý příspěvek…)
Zachraň mě z království (mého) pohodlí, zpívají v titulní skladbě nového alba Kingdom Of Comfort britští Delirious? Je to až neuvěřitelné, ale jedná se už o jedenáctou řadovou nahrávkou kapely, která začala své působení v roce 1992 jako chválící skupina Cutting Edge v malém sboru v Littehamptonu. V roce 1995 zpěvák Martin Smith napsal skladbu I Could Sing Of Your Love Forever a kapela o rok později s novým názvem Delirious? začala nacházet cestu do srdcí fanoušků po celém světě. Letos v červnu kapela zavítá na Slovensko, takže rozdíl mezi studiovým a živým provedením nových písní si budete moci ověřit sami na vlastní kůži. (Celý příspěvek…)
I v Kanadě se dá najít zajímavá hudba. Jasně, všichni známe Celine, Alanis či Bryana. Dokonce můžeme jmenovat i pár křesťanů, jako například Manafest, Thousand Foot Krutch anebo Starfield. A teď zde máme nové jméno: Newworldson! Abychom byli spravedliví, tahle kapela má již za sebou desku Roots Revolution z roku 2006, teprve ale Salvation Station bylo dopřáno díky InPop Records dostatek publicity. Synové z nového světa natočili své druhé album, na kterém se vrací ke kořenům gospelu, funku a jazzu. Jasně, to už jsme zde slyšeli tisíckrát, namítnete možná. Tihle mladí pánové na to jdou ale od lesa, a tak se nechávají inspirovat moderními hudebními postupy jako například beatboxem. A to už zní přece jen o něco zajímavěji. (Celý příspěvek…)