Člověk by opravdu nečekal, že z Freiburgu (Německo) se vynoří talent, jakým jsou bezpochyby členové kapely Descend to Rise. Pět kluků zůstalo na svém albu věrnými následovníky svých hudebních zájmů (Norma Jean, Underoath, Chariot, Selfmindead) a ke všemu přidali ještě pořádnou dávku zaujetí, a naléhavosti. Pokud si tedy vezmete jen to nejlepší z jmenovaných kapel, okořeníte hlasem ala Josh Scogin v nejlepších letech, dokonalý zvuk a divokost podobnou Twelve Gauge Valentine to všechno vás doslova pohltí. Lehce „distorted“ bicí, křišťálové variace perkusí a rytmicko melodické linie posouvají do ústraní nové koně Solidstate Records, jakými jsou Destroy The Runner nebo Cry Of The Afflicted. (Celý příspěvek…)

Pokud jste už dlouho neslyšeli zábavnou punk/rockovou nahrávku, tak debut sourozenecké kapely Children 18:3 z Minnesoty je přesně tím, co jste hledali. Album obsahuje 14 tracků, z nichž většina má mezi 2-3 minutami. Zvuk je správně syrový a přímočarý. Kytarista David Hostetter ze sebe sype jeden riff za druhým, kombinuje při tom rockové, punkové i ska postupy – totéž můžeme říct i o bicích. Skvělé je to, že i přes dobrý zvuk se z alba nevytratil odér poctivé garážové kapely. (Celý příspěvek…)

Kapela Sanctus Real se uvedla svou čtvrtou řadovou deskou. Na albu s názvem We Need Each Other (Potřebujeme se navzájem) přirozeně spojuje poselství evangelia se současně znějící hudbou. Pro někoho zklamáním může být patrnější odklon od rockové hudby, jiní to ale zase naopak přivítají. Tak či onak se potvrzuje, že Sanctus Real vyrostli za šest let pod křídly Sparrow Records ve velkou kapelu. (Celý příspěvek…)

Není mnoho kapel, u kterých bych s takovou netrpělivostí očekával nové album. Ačkoliv tomu stránky kapely Benea Reach zatím neodpovídají, vychází 4. 2. 2008 nové CD ze studií norských Tabu Recordings – Alleviat. Nejprve světlo světa spatřil singl New Waters, který sklízí úspěch od kritiky nejen v rádiích, ale i v televizní a internetové sféře, nejen díky povedenému klipu, kvalitnímu zvuku a mírnému posunu, kdy se progresivní, ale přesto melodická a hlasově zajímavá hudba otevírá širšímu publiku. (Celý příspěvek…)

Mladá indie/rocková kapela Foreign Oren z Dallasu to neměla v minulém roce vůbec lehké. Popisují to takto: „Mohli jste se dočíst, že loď narazila na ledovec. Jeli jsme příliš rychle a přišlo to odnikud. Že prý to nikdo nepřežil, že? Mysleli jste si, že jsme mrtví. Čekal na nás ale záchranný člun. Pádlujeme mořem a máme v plánu setkat se s vámi na břehu. Vezeme vám zboží z dalekých krajů. Ani Titanic nás nezastaví.“ Co se stalo? Poté co kapela v roce 2006 podepsala smlouvu na debutové album u Simple/INO Records nakonec ze všeho z finančních důvodů sešlo. Navíc jim odešel zpěvák a kytarista v jedné osobě, takže kluci zůstali pouze v sestavě kytara-basa-bicí. Protože ale měli nahráno dost materiálu ještě z doby, kdy si jich všiml producent Peter Kipley, nakonec v prosinci 2007 album vyšlo ve vlastním nákladu (koupit si jej můžete za 14 dolarů včetně poštovného na stránkách kapely). A je dobře, že je venku. (Celý příspěvek…)

„Tam odkud pocházíme nikdy nesněží,“ říkají kluci z kapely Olivia The Band a už nás vítají titulní energickou skladbou 808 na svém novém albu. To, že kapela pochází z Havaje je patrné ale v podstatě pouze z fotografií. Kluci hrají běžný pop/punk. Hudba je přímočará, veskrze optimistická a s průměrnou stopáží do tří minut u každé skladby. Vícehlasy jsou tam, kde být mají, kytarové riffy vhodně podporují dynamickou rytmiku. (Celý příspěvek…)

Post-rock je termín, kterým se označují kapely jež v rockové sestavě (kytara, basa, bicí) nehrají rockovou hudbu. Nejedná se o nic nového, ale je fakt, že křesťané se zatím do tohoto hudebního experimentování příliš nepouštějí. Klade totiž poměrně velké nároky na invenci a muzikalitu. Ovšem jsou už i tací, kterým se v tomto žánru docela daří, jmenovat můžeme Mute Math, Anathallo nebo Lampshade. Co jméno, to ale jiný přístup. A to také platí i o debutové nahrávce mladé švédské kapely Immánu El. Devatenáctiletí kluci už záhy po svém založení v roce 2003 získali přízeň hudební kritiky. Po EP Killerwhale vydali v roce 2007 své první řadové album. Pětice kamarádů se vydala podobnou cestou jako islandští Sigur Rós a nabízí atmosférickou hudební koláž plnou podmanivých a klidných tónů. (Celý příspěvek…)

Album Biješ v srdci mi svou povahou (nehovořím o hudbě) silně připomíná Gregorianu od Báry Basikové. Už z obalu na nás dýchá temně romantický středověký mysticismus. Převládá černá barva, zeleně svítící srdce v kombinaci s gotickou frakturou (písmo pozn. red.) umocňuje dojem z něčeho tajemného. Texty jsou vzletné a padají zde silná slova jako víra, láska, pravda, hřích, nechybí ani skrytá touha a nezbytné světlo a stín. Toto vše je zabaleno do symfonického pop/gothic/rockového hávu s monumentálním stadiónovým zvukem. Je zcela nepochybné, že image tajemně romantických drsňáků ke kapele Michael patří, což ostatně dokládá i videoklip k písni Víra. Tahle póza mnoho lidí přitahuje a kapela na ní buduje svou kariéru. Všichni, kterým se tento hudební styl líbí a chtějí Michaela podpořit, by si měli povinně toto CD koupit. Pro ostatní je zde tato recenze. (Celý příspěvek…)

„Písničky na The Blood jsou odpovědí, lékem na nemoci. Mám rád význam Kristovy krve jako něčeho, co nás posiluje, doslova nás může změnit. Vím, že mě změnila a Bůh mi dal druhou šanci. Mohu beze strachu žít plnohodnotný život,“ říká o svém novém albu Kevin Max – zpěvák, básník, herec a spisovatel. O tom, proč album vyšlo 26. prosince, v den připomínky prvního křesťanského mučedníka (Štěpána), sice nehovoří, jistou spojitost zde ale můžeme také nalézt. Jsou to skladby o těžkostech života, odevzdání se Bohu a naději v ježíšově krvi. Písně, které Kevin na album vybral, nejsou (kromě One Way, One Blood) jeho autorskými počiny, ale jedná se o předělávky starých gospelových skladeb. Na albu mu pak sekunduje celá plejáda zpěváků a zpěvaček. Zcela zásadní otázkou pro posluchače tedy je, v čem se toto album liší od desítek jiných výběrů nejlepších gospelových písniček. (Celý příspěvek…)

Křesťanská taneční hudba je v našich končinách stále ještě poměrně raritou. Setkáváme se běžně s metalisty, punkery, rockery, rappery a dalšími „-ery“ ale DJ?

Toto je povzbuzující novinka pro všechny příznivce taneční scény, kteří smutní nad zástupem umělců, jejichž písním schází onen podstatný rozměr víry, kteří jsou unavení tématy jako sex, drogy, alkohol a násilí…

(Celý příspěvek…)